neděle 20. května 2012

Jak přijet do Las Vegas

Las Vegas je šílené místo i na americké poměry. Mekka hýření uprostřed pouště, mezi ostrým kamením a ostrými horami. Ta poušť je už na první pohled životu nebezpečná.

Město ne; ne na první pohled.

Z letiště mě vezl arménský taxikář. Věděl kdeco o Česko-i-Slovensku. Učil se to v sovětské škole. Já věděl z podobných důvodů kdeco o Arménii. Tím se mezi námi navázal srdečný vztah.

Cestou mi vysvětlil, co to je Strip: hlavní třída, kolem níž jsou velké hotely a kasina, jediný zdejší průmysl. Vysvětlil mi, že právě teď se hraje Fantóm opery. Vysvětlil mi, že můj hotel je luxusní; trochu nejistě se přitom díval na moje oblečení a zelený armádní batoh. Vysvětlil mi, jak správně dávat spropitné: v baru deset až patnáct procent, v taxíku dvacet. To zdůraznil.

„Co se tady dá ve volném čase dělat?“ zeptal jsem se ho. „Myslím kromě hazardu.“ Byla to naprosto věcná otázka. Pohled na reklamy kasin, večerních show a barů mě v kombinaci s únavou z letu naplňoval lehkou beznadějí.

Spousta věcí, ujistil mě. Pít, co hrdlo ráčí. Jíst, co hrdlo ráčí. Chodit na večerní představení. Nakupovat. Obdivovat umělé řeky a vodopády.

Hm.

Jízda stála třicet padesát. Podal jsem mu pětatřicet dolarů. Zatvářil se ublíženě. Přidal jsem dva. Usmál se.

„A hlavně nechoďte do striptýzových podniků,“ poradil mi závěrem. „Okradou vás.“ Podal mi vizitku. „Kdybyste potřeboval holku, zavolejte radši na tohle číslo.“ Potřásl hlavou. „Já to neprovozuju, to kamarád. Ale upřímně řečeno - stejně to nestojí za ty peníze.“

Dobro došli, řekl jsem sám sobě tiše, když odjel.

The Palazzo je opravdu luxusní podnik, to by mě ale z míry nevyvedlo. Když jsem býval aktivním žurnalistou, nocoval jsem na pracovních cestách v lecčems od sklepa nedostavěného domu po údajně nejdražší hotel ve Francii. Z míry mě vyvedlo, že tam, kde normálně bývá hotelová hala, je kasino. Stoly s ruletou, stolky pro black jack, stoly pro poker, stoly pro nějakou hru, kterou jsem nerozpoznal. A hlavně hrací automaty alias jednorucí banditi. U toho všeho spousta lidí, rámus, výkřiky nadšení nebo zklamání - těžko rozlišit.

Prodral jsem se skrz korzující hráče k výtahu. Narazil jsem na malý drugstore, kupodivu s normálními cenami, a koupil jsem si Coronu, sýrové sušenky a miniaturní lahvičku Jacka Danielse. Napustil jsem si vanu, nalil Jacka na led, natáhl se do vody.

A byl jsem v Las Vegas.

Žádné komentáře:

Okomentovat