Jediná show ve městě

Když jste za žurnalistu na takovéhle konferenci, musíte si vybrat mezi několika možnostmi. Zaprvé - zúčastníte se spíš připraveného novinářského programu, anebo si sestavíte své dny sami, vyberete si přednášky a setkání podle sebe? Rozumná bývá kombinace. Novinářský program šetří čas, zpravidla je výběrem toho podstatného, ale všelijaké pikošky vám utečou.

Potom - k jakému novinářskému kmenu patříte? Tady se rozlišuje business, technology a channel. Zkouším technology, která podle mých zkušeností obvykle bývá business až až.

Budete pracovat, nebo lelkovat? Ono se totiž skoro všechno dá dohnat z internetu... Za sebe: jednoznačně pracovat, jednak kvůli čistému svědomí, jednak proto, že nic zábavnějšího se v Las Vegas - bez auta a s 38 stupni horka kolkolem - dělat nedá.

Tohle je prostě jediná show ve městě, která stojí za to.

Škálovatelnost

EMC pořádá letos konferenci pro třináct tisíc návštěvníků.

To je z logistického hlediska naprosté šílenství. Už jen najít, byť i v Americe, konferenční centrum, které to pojme, není jen tak. Zařídit registraci, podávání obědů, přesuny mezi přednáškovými halami, aby se to nikde nezaseklo. Má hluboká úcta. (Chválím předčasně, ale: v USA jsem už na několika akcích podobné velikosti byl, jednu z nich pořádala právě EMC. Klapalo to vždy. Dokonale.)

Je to vlastně pěkný náznak toho, co se děje v digitálním světě. Je to připomínka toho, proč je dnes tak důležitým slovem scalability, škálovatelnost.

Všichni víme, že došlo k datové explozi, že dat přibývá stále rychleji a že to asi přináší jakési potíže. Málokdo ale přemýšlí nad skutečnými rozměry problému, už jen proto, že není lehké si je představit.

Rozhlédněte se kolem sebe. Internet; prima. Mobilní data a smartphone; jasně. GPS a polohové služby; samosebou. Datové senzory v budovách, v autech, na ulicích. Bezpečnostní systémy. Nakupování, služby, bankovnictví - online i offline, protože z hlediska vytváření digitální stopy je to dnes už skoro jedno, poskytovatelé si zaznamenávají všechno v obou případech. Fotky a videa. Sociální sítě jako malá třešnička na dortu. Wi-fi všude, například už i v letadlech. To vše po čtyřiadvacet hodin denně a pro několik miliard lidí.

Tak se neustále generují data. Hodně hodně moc dat. Za rok 2011 jich přibylo 1,8 zettabajtu. Zettabajt je miliarda terabajtů. Meziroční tempo nárůstu je něco přes čtyřicet procent. Ze stovky máte sto čtyřicet za rok a sto devadesát šest za dva roky a 275 za tři, k tisícinásobku se takhle dostanete za sedm let... ve skutečnosti ještě dříve, protože ten meziroční nárůst se taky pomalu zvětšuje.

Aby to bylo zábavnější, 95 % těch dat je v nestrukturované podobě, tedy nikoli v přehledných databázových tabulkách, s nimiž se počítačům dobře pracuje.

Definice, jedna z mnoha: jakmile objem dat představuje specifický problém sám o sobě, jakmile není zvládnutelný dosavadními metodami, jde o Big Data.

Nevím, kdo ten termín vymyslel. Zní to spíš jako povzdech než jako marketingový slogan. Je to ale jeden z nejfrekventovanějších výrazů v dnešním IT a pořád ještě dost dobrý na to, abyste s ním udělali dojem. (Cloud už pro tento účel nestačí a Web 2.0 ani nezkoušejte, nechcete-li být za mimoně.)

Big Data je problém i příležitost. Problém, protože: kam ta data uložíme, jak v nich budeme hledat, jak se v nich neutopit? Příležitost, protože: ač většina těch údajů vypadá jako odpad a šum, jsou v nich neuvěřitelně cenné informace. Jen je umět najít, vytáhnout, objevit správné korelace a vzorce chování. Pro banku poskytující úvěry to dnes může představovat rozdíl mezi prosperitou a krachem.

Někdy kolem roku 2000 mě informatika přestala bavit. Asi před pěti lety znovu začala, protože se dějí úžasné věci. Zůstaňte naladěni, tady to teprv začne!

Jak přijet do Las Vegas

Las Vegas je šílené místo i na americké poměry. Mekka hýření uprostřed pouště, mezi ostrým kamením a ostrými horami. Ta poušť je už na první pohled životu nebezpečná.

Město ne; ne na první pohled.

Z letiště mě vezl arménský taxikář. Věděl kdeco o Česko-i-Slovensku. Učil se to v sovětské škole. Já věděl z podobných důvodů kdeco o Arménii. Tím se mezi námi navázal srdečný vztah.

Cestou mi vysvětlil, co to je Strip: hlavní třída, kolem níž jsou velké hotely a kasina, jediný zdejší průmysl. Vysvětlil mi, že právě teď se hraje Fantóm opery. Vysvětlil mi, že můj hotel je luxusní; trochu nejistě se přitom díval na moje oblečení a zelený armádní batoh. Vysvětlil mi, jak správně dávat spropitné: v baru deset až patnáct procent, v taxíku dvacet. To zdůraznil.

„Co se tady dá ve volném čase dělat?“ zeptal jsem se ho. „Myslím kromě hazardu.“ Byla to naprosto věcná otázka. Pohled na reklamy kasin, večerních show a barů mě v kombinaci s únavou z letu naplňoval lehkou beznadějí.

Spousta věcí, ujistil mě. Pít, co hrdlo ráčí. Jíst, co hrdlo ráčí. Chodit na večerní představení. Nakupovat. Obdivovat umělé řeky a vodopády.

Hm.

Jízda stála třicet padesát. Podal jsem mu pětatřicet dolarů. Zatvářil se ublíženě. Přidal jsem dva. Usmál se.

„A hlavně nechoďte do striptýzových podniků,“ poradil mi závěrem. „Okradou vás.“ Podal mi vizitku. „Kdybyste potřeboval holku, zavolejte radši na tohle číslo.“ Potřásl hlavou. „Já to neprovozuju, to kamarád. Ale upřímně řečeno - stejně to nestojí za ty peníze.“

Dobro došli, řekl jsem sám sobě tiše, když odjel.

The Palazzo je opravdu luxusní podnik, to by mě ale z míry nevyvedlo. Když jsem býval aktivním žurnalistou, nocoval jsem na pracovních cestách v lecčems od sklepa nedostavěného domu po údajně nejdražší hotel ve Francii. Z míry mě vyvedlo, že tam, kde normálně bývá hotelová hala, je kasino. Stoly s ruletou, stolky pro black jack, stoly pro poker, stoly pro nějakou hru, kterou jsem nerozpoznal. A hlavně hrací automaty alias jednorucí banditi. U toho všeho spousta lidí, rámus, výkřiky nadšení nebo zklamání - těžko rozlišit.

Prodral jsem se skrz korzující hráče k výtahu. Narazil jsem na malý drugstore, kupodivu s normálními cenami, a koupil jsem si Coronu, sýrové sušenky a miniaturní lahvičku Jacka Danielse. Napustil jsem si vanu, nalil Jacka na led, natáhl se do vody.

A byl jsem v Las Vegas.

Co bude k vidění?

Oficiální verze je na webu konference a je tam toho dost. Média se s tím samozřejmě spokojit nemohou a tak přemýšlejí dopředu:

What news will be revealed to the 13,000 people attending EMC World in Las Vegas next Monday?

(...) There will be several confidential briefings under a for-your-eyes-only rule. Signing a non-disclosure agreement will be required to slip past the guards at the five-star Venetian hotel and casino.

But Project Thunder, and the Xtremio acquisition, will be discussed openly by EMC prez Pat Gelsinger in an opening keynote. Thunder bowls a collection of server-grade VFCache PCIe flash cards into a networked box - if it appears at all, that is.

(...) Big data will get heaps of attention, and we're bound to hear about the FAST - Fully Automated Storage Tiering - extension to support VFCache even if it is some months away from delivery. Hybrid clouds will play a huge part in EMC's strategy, and lots of announcements will have a hybrid cloud angle. Could FAST automate tiering to the cloud?

To je zkratek! VFCache je nejspíš Virtual Flash Cache (nebo Very Fast...), další krok na cestě k rozdělení velkokapacitních paměťových zařízení do úrovní (tiers) podle kapacity, rychlosti a ceny. Bylo by prima mít všechno co nejrychlejší a zároveň nejobjemnější, ale to nejde, tak se nastavují kompromisy; na něco dáme dražší a rychlejší technologii, ale jen tolik, kolik je nutné. Mimochodem, SSD paměti pro využití v datacentrech, to je samo o sobě moc pěkné téma. Od klíčenky s gigabajtem za stovku se pochopitelně dost liší.

Tedy nová storage zařízení; druhým velkým tématem konference určitě budou Big Data, buzzword této doby. Jak moc big musí data být, aby byla Big s velkým B? Tim O'Reilly tuším řekl, že Big Data jsou taková, kde sama jejich velikost se stává problémem. Jsem si jist, že na EMC Worldu uslyšíme i jiné definice.

Chris Mellor, The Register: What's on the cards at EMC's casino royale next week?